Jak na oční kontakt

Lidové rčení říká, že „oči jsou oknem do duše“, já s tím však nesouhlasím. Dobrý oční kontakt je stejně jako ostatní aspekty řeči těla věcí zvyku a toho co jsme přirozeně odkoukali v dětství.

Mám vysledováno, že zhruba 40% populace má s přímým pohledem z očí do očí problém. Prostě na něj nejsou zvyklí a je jim nepříjemný.

Když pak mají mluvit k publiku, tak se buďto musí dívat mimo ty lidi a mluvit normálně, nebo se na ně dívají, ale slova se jim pletou, celá ta situace je extrémně stresuje a jejich projev je zcela nepřirozený. Často působí až zmateně, přestože jsou to lidé chytří a ve věci o které mluví jsou znalí.

Naštěstí toto není pro prezentování a veřejný projev problémem, protože se to dá jednoduchým trikem obejít.

Pokud k někomu mluvíme ze vzdálenosti delší než jeden metr, což je téměř vždy, nedokáže tento člověk rozpoznat, kam přesně na obličej se mu díváme. Pokud vás znervózňuje přímý pohled do očí, naučte se koukat lidem doprostřed čela. Tam obvykle není vůbec nic, co by naši pozornost strhávalo a tak se můžete a budete plně soustředit na obsah svého sdělení. Posluchač opravdu nepozná, že se mu do očí nedíváte a bude si jist, že oční kontakt s ním máte.

Druhou úrovní očního kontaktu je jeho nutné střídání mezi jednotlivými posluchači, když mluvíte k více lidem najednou. Je chybou soustředit se jen na jednoho člověka, který je mi nějak sympatický nebo je prostě mé věci nakloněn. Z profesionální zkušenosti dokonce tvrdím, že pokud chcete lidi přesvědčit nebo je něco naučit, je třeba se mnohem více soustředit právě na ty, kteří mi zatím nakloněni nejsou.

V praktické rovině je klíčem k dobrému očnímu kontaktu schopnost nemyslet na to, na koho se zrovna dívám. Dokud budete své oči řídit hlavou, bude to mentálně náročné a obvykle to nebude plynulé a tudíž ani přirozené. Cílem je naučit své oči a případně i hlavu projíždět své publikum pohledem zcela automaticky, bez zapojení vědomé mysli. Bez soustředění se na to. I toto vás naučím.

Tuto dovednost cvičíme tak, že si představíme místnost, ve které se nacházíme, jako jednu velkou stránku textu. Následně si představíme jednotlivé lidi v té místnosti jako slova na stránce a postupně je očima čteme.  Pomalu a plynule jako když jsme se učili číst. Nejdřív zleva doprava, pak klidně i zpátky zprava doleva. Když máte velké publikum sedící v několika řadách, čtete řady jako řádky. Klíčem k celé věci je ta automatizace, proto cvičení vždy začínáme bez mluvení, a jakmile máme pohyb očí automatický, teprve začneme mluvit.

Toto vždy trvá nějakou dobu a je normální, že vám při soustředění se na obsah projevu oči utečou pryč (do země, na strop či z okna), anebo se staticky zastaví na jednom místě. To nevadí, je jasné, že cvičení této dovednosti bude chvíli trvat. Kdykoliv si toho všimnete, nebo vás někdo z kolegů na toto upozorní, na chvíli přestaňte mluvit, opět si čtení publika nastartujte a pak až pokračujte v mluvení.

Ze zkušenosti vím, že většině lidí trvá získání té dovednosti 10-15 minut, ale její úplná automatizace, tedy stav kdy oči samovolně ten správný oční kontakt začnou, je věcí několika týdnů. Proto je v procesu učení se správné řeči těla tak důležitý začátek projevu, ještě než vyslovíte první slovo.